Babiš volá po soběstačnosti v těžbě ropy a plynu. Jaké možnosti ale Evropa má?

„Chceme energetickou soběstačnost," zní to dobře na předvolebním plakátu. Horší je, že Evropa nemá ani zdaleka tolik ropy a plynu, kolik by potřebovala. Norsko těží, co může, Nizozemsko zavírá Groningen a zbytek kontinentu dohání dovozy LNG z Ameriky a pipelinami od sousedů. Zatímco se politici přou o poslední kapku severomoravského plynu, Německo hlásí jinou zprávu: obnovitelné zdroje pokryly za první tři čtvrtletí rekordních 61 % spotřeby elektřiny. A to je číslo, které mění pravidla hry mnohem víc, než kterýkoli volební slogan.

Co vlastně Babiš chce — a co říká realita

Andrej Babiš opakovaně prohlásil, že Česko i Evropa by měly maximalizovat vlastní těžbu ropy a plynu, aby nebyly závislé na dovozu z Ruska a dalších nestabilních regionů.Zní to logicky. Kdo by nechtěl energetickou nezávislost?Problém je v geologii, ne v politice.

Evropská unie dováží téměř 90 % ropy a kolem 60 % zemního plynu. Vlastní produkce plynu klesá už roky — norská část Severního moře drží úroveň zhruba 110 miliard krychlových metrů ročně, britská a nizozemská těžba padá. Groningen, kdysi největší evropské pole, je uzavřené kvůli zemětřesením a točit se tam už nebude. Česko samo vytěží zhruba 170 milionů krychlových metrů plynu ročně, většina na severní Moravě. Spotřeba? Kolem 8 miliard. Aritmetika je krutá: domácí těžba pokryje přibližné 2 % potřeb.

Ropa je na tom podobně. Panonská pánev, tedy jih Moravy a okolí Vídně, nabízí objemy v řádu stovek tisíc tun ročně, zatímco refinery v Litvínově a Kralupech zpracovávají kolem 8 milionů tun. Moxovice nejsou Perský záliv, jakkoli by se nám líbilo.

Norsko, LNG a draze koupená nezávislost

Nejbližším vzorem „evropské soběstačnosti" je Norsko. Jenže Norsko není model, který lze zkopírovat. Norské pole byla objevena v 60. a 70. letech, rozvinuta dekádami investic a dnes míří k plánovanému poklesu produkce. I Oslo zároveň s plynem buduje větrné farmy v Severním moři — protože ví, že zásoby nejsou nekonečné.

Druhou cestou je LNG. Evropa si po roce 2022 vybudovala dovozní kapacity, na které se dá spolehnout: regasifikační terminály v Nizozemsku, Německu (celkem pět plovoucích jednotek), Polsku, Finsku i Itálii.Kapacita je. Jenže LNG z USA nebo Kataru je dražší než dřívější ruská pipeline a vyžaduje lodní dopravu přes půl planety.Z každého kubíku plynu, který přeletí Atlantik v podobě zkapalněného metanu, udělá logistické zázraky — a zároveň ochuzuje evropský průmysl o konkurenceschopnost.

Třetí možností je posílit domácí těžbu tam, kde ještě zbývá prostor. Itálie by mohla těžit víc v Jadranu, Řecko a Kypr pátrají ve východním Středomoří (ložisko Zohr objevené u egyptského pobřeží ukázalo, že region má potenciál). Jenže všude naráží těžba na lokální odpor, dlouhé povolovací řízení a fakt, že i optimistické odhady pokryjí zlomek spotřeby EU.

Chcete ušetřit na energiích?

Zjistěte, kolik můžete ušetřit sdílením elektřiny z FVE nebo optimalizací bateriového úložiště.

Spočítat úsporu →

Německé 61 %: číslo, které změní debatu

A tady přichází na scénu ta druhá věta z úvodu. Německé obnovitelné zdroje pokryly za první tři čtvrtletí rekordních 61 % domácí spotřeby elektřiny. Větrné a solární farmy, biomasa, vodní zdroje. Země, kterou jsme roky kritizovali za energiewende a závyslost na ruském plynu, je dnes v elektřině dramaticky soběstačnější než Česko.

Pozor, 61 % elektřiny není 61 % energie. Ropa a plyn vytápějí domy, pohánějí auta a zásobují průmysl. Na to fotovoltaika sama nestačí. Jenže směr je jasný: každá gigawatthodina z vlastní FVE nebo větráku je energie, kterou nemusíme kupovat od nikoho. Žádný tanker, žádný Nord Stream, žádný Gasprom.

Česko zaostává. Podíl obnovitelných na spotřebě elektřiny se u nás pohybuje kolem 20 %, přičemž v průměru EU je to přes 40 %. Máme ale jeden trumf: dost slunce na střechy, hodně pozemků po hnědouhelných dolech a přetlak distribuční sítě, který řeší, kam s přebytky.

Přečerpávací elektrárny mění režim — a to je zpráva pro Česko

Zajímavý posun běží i u nás. Dlouhé roky fungovaly přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně a Dalešice jednoduše: v noci nabíjely levnou základní elektřinou z uhelných a jaderných bloků, ve dne ji vracely do sítě ve špičce. Přesně takhle se to učí ve školách. Jenže už to neplatí.

Dnes tyto elektrárny čím dál častěji nabíjejí ve dne, kdy fotovoltaika zaplaví síť levnou elektřinou a spotové ceny spadnou k nule nebo do záporu. Večer a ve špičce, kdy FVE končí, vodu pouští zpět. Vodní zdroje v Česku tak mění provozní režim z nočního na denní — a stávají se baterií pro solární přebytky. Solární elektrárny mění provoz vodních zdrojů natolik, že ČEPS a OTE musely přehodnotit způsoby regulace.

To je přesně ten mechanismus, díky kterému se dá budovat soběstačnost i bez vlastní ropy. Elektrifikace vytápění (tepelná čerpadla), mobility (elektromobily) a průmyslu posouvá spotřebu z molekul na elektrony. A elektrony umíme vyrábět doma, na střeše i ve větrném parku. Podrobné návody a kalkulace návratnosti domácích zdrojů zveřejňuje ShareElectric.cz, pokud vás zajímá konkrétní ekonomika.

Flexibilita a baterie: klíč, o kterém se v debatě nemluví

Těžba plynu má jednu výhodu: plyn lze skladovat. Fotovoltaika tu výhodu nemá — pokud nemáte baterie, přečerpávací stanice, nebo alespoň chytrou správu spotřeby. Právě flexibilita je ten chybějící článek evropské soběstačnosti.

Kapacita bateriových úložišť v Evropě roste exponenciálně. Jen v Německu jich je nainstalováno přes 12 GWh a domácí baterie u firem i domácností tvoří významnou část. Velké akumulátory (BESS) dnes vydělávají na regulaci, na spotových cenách i na službách výkonové rovnováhy. Česko je v tomto směru na začátku, ale projekty stovkách megawattů se připravují.

Pro firmy s vlastní FVE nebo velkou spotřebou se flexibilita stává byznysem. Kdo umí posunout výrobu do doby, kdy je elektřina levná, a prodat flexibility, když je drahá, ten si vlastní „soběstačnost" koupí bez vrtání. Jak přesně funguje obchodování s flexibilitou a co z toho může mít podnikatelský subjekt, popisuje průvodce flexibility na smartenergyshare.com. DalšíDetailně je zpracované i tema služeb výkonové rovnováhy, které jinak média zbytečně obcházejí.

A pokud máte doma fotovoltaiku a přemýšlíte, co s přebytky, problém vyřeší sdílení elektřiny. Přesune výrobu tam, kde se spotřebuje, a to i bez fyzického vedení mezi střechou a odběratem. Pro obce a města, která chtějí energeticky uniknout závislosti, je tu samostatný program pro municipality.

Kam Evropa půjde: tři scénáře

První scénář: maximální těžba. Rozšířené vrty v Severním moři, Středomoří, reefy v Česku. Výsledek bude skromný — domácí produkce plynu v EU by se dala zvýšit o desítky procent z nízké základny, ale pokrytí dovozu to nezlomí. A každá koruna do nové těžby je koruna, která se za 20 let nevyplatí.

Druhý scénář: LNG doživotně. Funkční, ale draze a strategicky zranitelné. Cena energie zůstane rukojmím americé politiky a lodních tras.

Třetí scénář: elektrifikace. Čím víc energie vyrobíme doma ze slunce, větru a jádra, tím míň ropy a plynu potřebujeme. Německých 61 % ukazuje, že to není utopie, ale průběžný stav. Kombinace obnovitelných zdrojů, baterií, přečerpávacích stanic (které už dnes fungují v novém režimu) a chytré flexibility je jediná cesta ke skutečné energetické soběstačnosti.

Můj odhad? Babiš má pravdu v cíli a mýlí se v cestě. Soběstačnost Evropy nepřijdou z vrtných plošin, ale ze střech a baterií. Kdo chce být energeticky nezávislý už dnes, nemusí čekat na geology. Může začít vlastní výrobou, sdílením a flexibilitou — registrace zabere pár minut. Proč čekat, až to vyřeší někdo jiný.

Více o komunitní energetice a sdílení energie najdete také na SdileniEnergie.info nebo na ElectricShare.cz.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: Electric-Share.cz SmartEnergyShare není dodavatel elektřiny: Jak funguje el... Vice o sdílení elektřiny