Česko má větru dost. Jen ho nechává stát za plotem úřadů a přetížených sítí

Na Kubě lidé zažívají blackouty dlouhé i tři dny. Lednice mlčí, nemocnice jedou na doraz, děti se učí při baterce. Česko na tom takhle není. Naštěstí. Jenže právě proto máme sklony tvářit se, že energetická bezpečnost je nudná kolonka v tabulce. Není. Je to rozdíl mezi státem, který si umí část elektřiny vyrobit levně doma, a státem, který čeká, až se počasí, trh, síť a úřední razítka nějak domluví.

Česká větrná energetika je krásný příklad. Ke konci roku 2025 měla podle České společnosti pro větrnou energii instalovaný výkon zhruba 378 MW. To je méně než jeden větší uhelný blok. V celé republice stojí něco přes 220 větrných elektráren. Německo mělo na konci roku 2025 jen na pevnině 68,1 GW větru. Tedy zhruba 180krát víc. Ano, Německo je větší. Ale ne 180krát.

Problém není v tom, že by u nás nefoukalo. Problém je ve dvou místech, kde Česko ztrácí tempo: v povolování projektů a v chytrém využití vyrobené elektřiny. Bez nich bude větrná energetika dál přešlapovat na místě. A budeme se utěšovat, že „aspoň nemáme Kubu“. To je dost nízká laťka.

Čísla jsou neúprosná: větrníky rostou po megawattech, cíle po stovkách

Český vítr se v roce 2025 pohnul. Ale jen tak, aby se neřeklo. Podle přehledu oEnergetice.cz byly v roce 2025 uvedeny do provozu čtyři nové projekty o výkonu 17,73 MW. VTE Hať3-Jih měla 4,26 MW, Vrbice II 2,35 MW, Dívčí Hrad 4,52 MW a Maletín 6,60 MW. To je slušné pro lokální investory. Pro stát, který má do roku 2030 mířit na 1,5 GW větru, je to ale spíš energetický šepot.

Česko má podle aktualizovaného Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu dostat vítr na zhruba 1 500 MW. Pokud jsme na konci roku 2025 kolem 378 MW, chybí přes 1 100 MW. Do roku 2030 by tedy muselo přibývat zhruba 220 MW ročně. Jenže rok 2025 přinesl necelých 18 MW. To není zrychlení. To je rozjezd s ruční brzdou.

Ještě horší je pohled na výrobu. V roce 2025 české větrné elektrárny podle oEnergetice.cz vyrobily kolem 604 GWh elektřiny. Meziročně to byl pokles asi o 13 %, protože vítr prostě nefouká podle tiskových zpráv. Jenže nízká výroba není jen vina počasí. Když máte malý instalovaný výkon, každá slabší větrná sezona bolí víc.

Fotovoltaika mezitím ujela o několik délek. Podle statistik ERÚ vzrostl její instalovaný výkon v roce 2025 na zhruba 4,5 GW, respektive podle jiných registrací přes 4,7 GW v širším pohledu zdrojů. Vítr zůstal okolo 1,6 % instalovaného výkonu českých elektráren. Slunce už je jinde. Ne proto, že by soláry neměly problémy. Ale protože střešní panel namontujete rychleji než turbínu, kolem které se roky vede obecní válka o horizont.

A tady začíná první české zaostávání.

Zaostávání první: povolování, územní plány a strach z vrtule za kopcem

Větrná elektrárna není plug-in zásuvka do balkonu. Potřebuje měření, přípravu, přístupové cesty, připojení, stanoviska, posouzení vlivů a hlavně obec, která se z projektu nezhroutí ještě před veřejným projednáním. V Česku se z povolování často stává víceletý seriál. Bez jasného konce. Některé projekty čekají tak dlouho, že mezitím zestárne technologie, změní se ceny a investor začne počítat, jestli nemá raději koupit sklad u dálnice a dát na něj fotovoltaiku.

Stát se to pokusil napravit zákonem č. 249/2025 Sb. o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie. Ten přinesl akcelerační oblasti. V teorii dobrá věc. Vymezí se území, kde má výstavba obnovitelných zdrojů dávat smysl a kde má být řízení rychlejší. Jenže mezi zákonem a skutečným větrníkem je v Česku ještě dlouhá cesta. Akcelerační zóna na papíře turbínu nepostaví. Musí se propsat do územního plánování, musí být politická odvaha a musí se vyřešit místní odpor.

Obce přitom nejsou nepřítel. Často jen chtějí vědět, co z toho budou mít. A tady česká praxe dlouho selhávala. Investor přijel s mapou, technici mluvili o megawattech, lidé se ptali na hluk, stín, krajinu a cenu elektřiny. Každý mluvil jiným jazykem. Výsledek? Petice, odklady, volby, nový zastupitel, nový začátek.

Funkční model musí být konkrétní. Obecní rozpočet dostane pravidelný příjem. Domácnosti v okolí získají levnější elektřinu nebo podíl na výnosu. Místní firma dostane možnost přímého odběru. Komunita vidí data, ne sliby. Právě tady dává smysl propojovat větrné projekty s komunitní energetikou a sdílením. Praktický rámec nabízí třeba sdílení elektřiny, kde se řeší, jak dostat lokálně vyrobenou elektřinu ke konkrétním odběratelům, ne jen anonymně na burzu.

Bez místního benefitu zůstane větrník cizím objektem v krajině. S benefitem se z něj může stát obecní příjem. To je velký rozdíl. A česká větrná energetika ho zatím využívá málo.

Chcete ušetřit na energiích?

Zjistěte, kolik můžete ušetřit sdílením elektřiny z FVE nebo optimalizací bateriového úložiště.

Spočítat úsporu →

Zaostávání druhé: síť, flexibilita a baterie pořád nejsou samozřejmá součást hry

Druhé zaostávání není tak vidět. Nemá podobu stožáru na kopci. Je schované v distribučních sítích, datech, měření a flexibilitě. Jenže právě tam se rozhoduje, jestli obnovitelné zdroje budou levná elektřina, nebo bolest hlavy pro dispečery.

Vítr vyrábí jinak než uhlí. Nezapnete ho na povel v 6:30, když republika vaří kávu. Umí ale výborně doplňovat fotovoltaiku. V zimě a v noci často vyrábí víc než soláry. To je pro českou soustavu výhoda. Jenže jen tehdy, pokud máme dostatečnou síť, chytré řízení spotřeby, akumulaci a obchodní modely, které umí s proměnlivou výrobou pracovat.

ČEPS už roky upozorňuje, že s růstem obnovitelných zdrojů poroste význam služeb výkonové rovnováhy. Do hry vstupují bateriová úložiště, agregátoři flexibility, řízená spotřeba a nové tržní role. OTE v roce 2026 testuje procesy pro technickou flexibilitu, akumulaci a služby výkonové rovnováhy. To je dobrá zpráva. Jenže opět platí české pravidlo: legislativa doběhla do depa, zatímco závod už běží.

V praxi bude stále důležitější, aby výrobce nevydělával jen na tom, že pošle elektřinu do sítě. Bude muset řešit, kdy vyrábí, komu dodává, zda má baterii, zda umí omezit výkon, zda se účastní flexibility a jak pracuje se spotovou cenou. Pro firmy to není akademická debata. Když mají odběr v době levné větrné nebo solární výroby, mohou ušetřit. Když umí posunout spotřebu, mohou vydělat další peníze. Přehledně to popisuje obchodování flexibility a navazující služby pro služby výkonové rovnováhy.

Český problém je, že pořád často řešíme zdroj odděleně od spotřeby. Postavíme elektrárnu. Pak řešíme připojení. Pak přetoky. Pak cenu. Pak baterii. Pak někoho napadne, že v sousední průmyslové zóně je odběr, který by šel řídit. To je drahé pořadí. Moderní projekt má začínat otázkou: kdo elektřinu spotřebuje, kdy ji spotřebuje a co se stane, když fouká moc nebo málo?

Německo není dokonalé. Jen ukazuje, jak vypadá měřítko

Častý český argument zní: „Nejsme Německo.“ To je pravda. Nemáme Severní moře, nemáme tolik rovin, nemáme stejný průmyslový kapitál. Jenže srovnání s Německem se nehodí zamést pod koberec. Právě naopak. Ukazuje, jak obrovský je rozdíl v měřítku, povolování a průmyslovém řetězci.

Německo mělo na konci roku 2025 podle Bundesnetzagentur 68,1 GW instalovaného výkonu větru na pevnině. V roce 2025 přibylo 4,6 GW čistého výkonu onshore větru. Povolení byla vydána pro téměř 20,8 GW nových onshore projektů. To je číslo, které v českém kontextu zní skoro neslušně. My se radujeme z jednotek projektů. Německo povoluje objemy, které by český cíl do roku 2030 splnily mnohonásobně.

Ani Němci nejsou bez problémů. WindEurope upozorňuje, že Evropa jako celek staví méně větru, než potřebuje pro cíle roku 2030. V roce 2025 přibylo v Evropě 19,1 GW nového větrného výkonu, z toho většina na pevnině. Německo bylo největším tahounem. Ale i tam se řeší sítě, povolování, odpor části veřejnosti a zpožděná výstavba. Rozdíl je v tom, že německý systém už nabral průmyslové tempo. Český se pořád rozhlíží, jestli náhodou nezačne foukat bez turbín.

Polsko je další zajímavý soused. Má svoje potíže, včetně dřívějšího pravidla 10H, které omezovalo výstavbu podle vzdálenosti od obytné zástavby. Přesto v roce 2025 podle WindEurope přidalo kolem 800 MW onshore větru. To je více než dvojnásobek celého českého větrného parku za jeden rok.

Česko tedy nemusí kopírovat Německo. Musí ale přestat předstírat, že 18 MW ročně je přijatelná rychlost. Není. Je to tempo pro demonstrační vitrínu, ne pro energetickou transformaci.

Větrná elektřina musí mít zákazníka, ne jen přípojku

Největší promarněná příležitost českého větru je v propojení s místní spotřebou. Větrný park u obce nemusí být jen „zdroj do sítě“. Může být kotva pro energetické společenství, obecní budovy, čistírnu odpadních vod, školu, sportovní halu, lokální podniky nebo bytové domy. Elektřina nemusí fyzicky téct speciálním drátem do radnice, aby ekonomicky dávala smysl. Důležité je měření, alokace, smluvní vztahy a práce s odběrovým profilem.

Tady se česká debata zbytečně zasekává na obrázku osamocené turbíny. Ve skutečnosti jde o datový a obchodní systém. Kdo vyrábí? Kdo spotřebovává? Jak se rozúčtuje úspora? Jak se zachází s přebytky? Jakou roli má spotová cena? Pro obce a města je praktické začít u modelu, který řeší lokální účastníky a administraci, ne jen technologii. K tomu míří například stránka SmartEnergyShare pro obce a města.

Firmy zase potřebují jinou logiku. Nechtějí ideologii. Chtějí cenu, predikovatelnost a menší riziko. Pokud má výrobní podnik část spotřeby flexibilní, může ji posouvat do hodin levnější elektřiny. Pokud má baterii, může omezit špičky. Pokud má dlouhodobou dohodu s výrobcem, může si stabilizovat náklady. Proto dává smysl sledovat nejen samotný vítr, ale i spotové ceny elektřiny a způsob, jak je převést do řízení provozu.

Hlavní stránka řešení SmartEnergyShare ukazuje širší rámec: sdílení, flexibilita, monitoring a práce s komunitami. Přesně tyto vrstvy budou rozhodovat, zda se větrný projekt místně přijme, nebo skončí jako další prezentace v šuplíku.

Více praktických pohledů na komunitní energetiku a výpočty úspor nabízí také ShareElectric.cz. Legislativní rovinu obcí a energetických společenství průběžně rozebírá Electric-share.cz.

Co by muselo Česko udělat, aby se vítr konečně rozběhl

První krok je banálně nepříjemný: přestat se tvářit, že problém vyřeší jedna novela. Akcelerační oblasti pomohou jen tehdy, když budou rychle vymezené, srozumitelné pro kraje a obce a skutečně použitelné pro investory. Pokud se z nich stane další vrstva plánování, budeme mít místo rychlejší výstavby rychlejší výrobu PDF dokumentů.

Druhý krok je férové zapojení obcí. Ne jednorázový dar na hasičský ples. Stabilní model. Roční příjem do rozpočtu, levnější elektřina pro místní odběratele, podíl na projektu nebo komunitní schéma. Lidé snesou změnu krajiny lépe, když vědí, že z ní neprofituje jen anonymní fond se sídlem kdovíkde.

Třetí krok je síť a flexibilita od začátku. Každý větší větrný projekt by měl mít plán, co se stane s elektřinou v hodinách nízké ceny, vysoké výroby nebo omezené kapacity sítě. Baterie nemusí být všude. Ale analýza flexibility by měla být standard, ne luxusní příloha pro osvícené investory. Energetický regulační úřad, OTE a ČEPS už připravují pravidla pro trh, akumulaci a služby výkonové rovnováhy. Teď je potřeba, aby je trh začal používat ve velkém.

Čtvrtý krok je realističtější komunikace. Vítr není spása. Není to ani katastrofa. Je to levný domácí zdroj, který v kombinaci se soláry, jádrem, akumulací, řízenou spotřebou a přenosovou soustavou snižuje závislost na palivech a cenových šocích. To nezní tak sexy jako politický slogan. Ale je to pravda.

Moje kontroverzní předpověď? Pokud Česko do roku 2028 neuvidí několik desítek nových povolených větrných projektů a zároveň nerozjede flexibilitu v praxi, cíl 1,5 GW do roku 2030 zůstane hezkým číslem v dokumentu MPO. A budeme dál říkat, že větru u nás moc není. Přesnější by bylo: vítr máme. Jen jsme mu postavili do cesty úřady, strach a síť z minulého století.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SmartEnergyShare.cz Horko a bezvětří vystřelilo ceny elektřiny. Česko zažilo ... Vice o datová centra