Horko a bezvětří vystřelilo ceny elektřiny. Česko zažilo večerní špičku nad 692 EUR/MWh

Navržený nadpis: Elektřina za 17 Kč za kWh ještě před distribucí. Večerní špička ukázala, kdo bude platit za horko bez větru

Když se večer cena elektřiny přehoupne přes 692 EUR/MWh, není to jen graf pro obchodníky v saku. Je to účet za klimatizace, slabý vítr, unavenou síť a starý zvyk spotřebovávat proud přesně ve chvíli, kdy je nejdražší. Přepočet bolí: při kurzu kolem 25 korun za euro jde zhruba o 17 Kč za kilowatthodinu silové elektřiny. Bez distribuce. Bez daní. Bez poplatků. Bez toho drobného kouzla, kterému se na faktuře říká regulovaná složka.

Proč cena vystřelila právě večer

Letní špička má jinou logiku než zimní. V zimě se topí, svítí a průmysl jede naplno. V létě se dlouho zdá, že soláry všechno zachrání. Přes poledne často opravdu pomáhají. Jenže pak přijde večer. Slunce padá, výroba z fotovoltaiky mizí rychleji než nanuk v tramvaji a spotřeba zůstává vysoko. Klimatizace dobíhají, domácnosti vaří, lidé zapínají spotřebiče, firmy ještě nevypnuly provozy.

Když se k tomu přidá bezvětří, trh ztrácí levný zdroj flexibility. Větrné elektrárny v Německu, Polsku nebo Rakousku umí české ceny výrazně srazit. Jenže když nefouká v celém regionu, není moc odkud brát. Na řadu přicházejí dražší plynové elektrárny, dovoz, případně zdroje, které běžně čekají až na extrémní hodiny. Trh tak neříká: elektřina došla. Říká: další dostupná megawatthodina je pekelně drahá.

Večerní cena nad 692 EUR/MWh proto není náhoda. Je to učebnicový „scarcity pricing“. Nedostatek výkonu v konkrétní hodině. Ne v celém roce. Ne v celém systému. Jen v pár čtvrthodinách či hodinách, kdy se poptávka potká se slabou výrobou z počasí. A přesně tyto okamžiky budou s růstem fotovoltaiky častější.

Spot není kasino. Jen trestá nehybnost

Spotové ceny elektřiny mají pověst divočiny. Částečně právem. Jednu hodinu může být elektřina levná, druhou extrémně drahá. Jenže spot není ruleta. Je to velmi rychlý cenový signál. Říká, kdy se vyplatí spotřebovávat, kdy ukládat, kdy prodávat a kdy raději nedělat vůbec nic.

Problém českých domácností a menších firem je jednoduchý. Většina spotřeby je pořád hluchá. Bojler topí podle termostatu, ne podle trhu. Klimatizace chladí ve špičce. Baterie, pokud existuje, často slouží jen k ukládání vlastní fotovoltaiky přes den a vybíjení večer. To je dobrý začátek, ale při cenách přes 692 EUR/MWh už se bavíme o jiné disciplíně. Tady rozhoduje automatizace.

Kdo má chytré řízení, může část spotřeby přesunout. Ohřev vody mimo drahé hodiny. Nabíjení elektromobilu v levných blocích. Předchlazení domu před večerní špičkou. Baterii vybít do vlastní spotřeby nebo do sdílení. Není to sci-fi. Je to obyčejná reakce na cenu.

Praktický přehled denního trhu najdete přímo u OTE a dobře použitelně také přes stránku SmartEnergyShare ke spotovým cenám elektřiny. Pro domácnosti i firmy je zásadní neřešit jen průměrnou cenu za měsíc, ale konkrétní drahé hodiny. Právě ty umí zkazit celý účet.

Co znamená 692 EUR/MWh pro domácnost

Domácnost s fixovanou cenou si může říct: nás se to netýká. Krátkodobě často ne. Dlouhodobě ano. Dodavatelé nakupují elektřinu v různých horizontech. Část dopředu, část na krátkodobých trzích, část kryjí vlastní výrobou nebo portfoliem zákazníků. Extrémní špičky se postupně propisují do rizikových přirážek, nových produktů a ceny flexibility.

U menší domácnosti se roční spotřeba elektřiny bez vytápění může pohybovat kolem 2 až 4 MWh. U domu s tepelným čerpadlem klidně 8 až 12 MWh. Rozdíl mezi tím, jestli část spotřeby spadne do drahých večerních hodin, nebo se přesune mimo ně, už není kosmetika. U spotového tarifu může jít o stovky až tisíce korun za měsíc v extrémních obdobích.

A tady se potkává energetika s běžným životem. Někdo řeší, za kolik se v Praze prodávají menší byty. Jiný píše do vyhledávače: „Jsme z Brna a brzy čekáme přírůstek do rodiny.“ Jenže u obou nakonec přistane stejná otázka: kolik bude stát provoz domácnosti. Nájem, hypotéka, teplo, elektřina. Energetika přestala být nudná položka na konci rozpočtu.

Pro domácnosti, které mají fotovoltaiku nebo se chtějí zapojit do komunitního modelu, dává smysl sledovat možnosti přes SmartEnergyShare pro domácnosti. Ne kvůli hezkému slovu „sdílení“, ale kvůli tomu, že levná kilowatthodina vyrobená v poledne má největší hodnotu tehdy, když se použije chytře.

Firmy: špička jako test účetnictví i odvahy

U firem je večerní špička ještě zajímavější. Malá pekárna, sklad, hotel, obchodní centrum nebo výrobní hala mají jiný profil spotřeby než domácnost. Často mohou část provozu posunout, ale ne vždy to dělají. Důvod je prostý: někdo by to musel řídit, měřit a vyhodnocovat.

Při ceně nad 692 EUR/MWh už se ale vyplatí otevřít i nudné tabulky. Pokud firma v drahé hodině odebere 1 MWh, jen silová elektřina ji může stát zhruba 17 tisíc korun. Když takových hodin přijde za léto víc, najednou se z energetického manažera stává člověk, který firmě vydělává peníze. Ne tím, že nakoupí levnější žárovky. Tím, že sníží odběr v pravý čas.

První krok není baterie za miliony. První krok je měření. Které provozy běží večer? Co lze vypnout na 30 minut? Kde je akumulace chladu, tepla nebo materiálu? Má firma vlastní FVE? Dá se přebytek sdílet do jiné provozovny nebo odběrateli?

Pro podniky dává smysl projít modely na SmartEnergyShare pro firmy, případně technickou stránku obchodování flexibility. Flexibilita zní jako slovo z konference, kde káva stojí 90 korun. Ve skutečnosti znamená obyčejnou schopnost ubrat, přidat, uložit nebo dodat elektřinu ve chvíli, kdy to má cenu.

Sdílení elektřiny není charita. Je to obrana proti špičkám

Sdílení elektřiny se často prodává jako komunitní romantika. Obecní škola má soláry, proud teče do knihovny, paní účetní má radost. Hezké. Jenže ekonomicky je zajímavější něco jiného: sdílení pomáhá lépe využít lokální výrobu a snižovat závislost na nákupu v drahých hodinách.

Když má výrobce FVE polední přebytky, jejich hodnota na trhu může být nízká. V některých dnech až směšná. Večer je elektřina drahá, ale solár už nevyrábí. Bez baterie nebo řízení to nevychází. Se sdílením, baterií a chytrým plánováním se dá část hodnoty zachránit. Ne vždy dokonale. Ale lépe než prodávat přetoky za pár korun a nakupovat večer draze.

Český rámec pro sdílení elektřiny se rozběhl přes Elektroenergetické datové centrum a pravidla sleduje také ERÚ. Pro běžného člověka je ale podstatné hlavně to, že se otevírá cesta k praktičtějším modelům. Rodina s FVE může posílat část výroby jinému odběrnému místu. Obec může řešit vlastní objekty. Firma může pracovat s portfoliem spotřeb.

Konkrétnější popis najdete na stránce sdílení elektřiny a v návodech na ShareElectric.cz. Legislativa a příklady obcí se hodí sledovat také na Electric-share.cz. Ne proto, že sdílení vyřeší každou špičku. Nevyřeší. Ale bez něj bude česká energetika zbytečně dražší.

Baterie budou vydělávat hlavně v nudných hodinách

Když padne řeč na baterie, většina lidí si představí domácí krabici na zdi. Nabít přes den, vybít večer. Jenže tržní hodnota baterií je širší. Umí reagovat rychle. Umí krýt krátké špičky. Umí poskytovat služby výkonové rovnováhy, pokud splní technické a obchodní podmínky. A hlavně umí oddělit čas výroby od času spotřeby.

Cena nad 692 EUR/MWh je přesně ten okamžik, kdy baterie přestává být módní doplněk k fotovoltaice. Stává se obchodním nástrojem. Pokud se přes poledne nabije levně a večer nahradí nákup ze sítě, rozdíl v ceně je hrubý výnos. Samozřejmě před započtením účinnosti, degradace, poplatků a obchodního modelu. Kouzla neexistují. Fyzika a účetnictví ano.

U větších bateriových úložišť je zajímavá kombinace více příjmů. Arbitráž na spotu, omezení rezervované kapacity, snížení špiček, podpůrné služby, případně agregace flexibility. ČEPS dlouhodobě řeší služby výkonové rovnováhy a český trh se postupně učí zapojovat i menší flexibilní zdroje.

Kdo chce vědět, jak se z flexibility stává obchodní produkt, může začít u služeb výkonové rovnováhy. Pro samotné sledování provozu a řízení se hodí i IoT monitoring. Bez dat je baterie jen drahá skříň. S daty je to aktivum.

Co si z toho odnést před dalším vedrem

Česko nemá problém jen s výrobou elektřiny. Má problém s časem. Vyrábíme ve chvíli, kdy to trh nemusí ocenit, a spotřebováváme ve chvíli, kdy nás to bolí. Horko a bezvětří pouze rozsvítily kontrolku, která už na palubní desce blikala delší dobu.

Další podobné špičky přijdou. Možná ne každý týden. Možná ne vždy nad 692 EUR/MWh. Ale trend je jasný: čím víc závisíme na počasí, tím cennější bude schopnost reagovat. Domácnost, firma i obec už nebudou řešit jen cenu za MWh v ceníku. Budou řešit profil spotřeby. Kdy berou. Kdy vyrábějí. Kdy umí ubrat. Kdy umí dodat.

Nejhorší strategie je čekat na průměrnou cenu a doufat, že to nějak dopadne. Průměr je hezký do prezentace. Faktura se ale skládá z konkrétních hodin. A ty nejdražší začínají rozhodovat.

Pro první orientaci dává smysl projít model na smartenergyshare.com, zkontrolovat vlastní diagram spotřeby, podívat se na možnosti sdílení, řízení a flexibility. Kontroverzní předpověď? Za pár let bude domácnost bez chytrého řízení působit podobně jako tarif bez internetu v mobilu. Fungovat bude. Jen zbytečně draze.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: Sdílení elektřiny z FVE Electric-Share.cz Francouzská voda ukazuje, kam míří celý trh