Proč kabel do Norska nabral zpoždění

TITLE: TSOs odložili spuštění obchodu na kabelu UK-Norsko o 5 měsíců. A Česko mezitím propadlo v žebříčku zelené energie skoro na dno

Kabel za 1,4 miliardy liber leží na dně Severního moře a čeká. Čeká na software. North Sea Link, 720 kilometrů podmořského vedení mezi Británií a Norskem, fyzicky funguje od roku 2021. Přenáší elektřinu, sdílí flexibilitu norských přečerpávacích elektráren s britskou sítí. Jenže systém, který má obchodování na tomto propojení automatizovat a zefektivnit, dorazí o pět měsíců později, než sliboval National Grid ESO a jeho norský protějšek Statnett. A zatímco se britští a norští provozovatelé přenosových soustav omlouvají za skluz, v Praze mezitím vyšla nová evropská statistika, podle které je česká energetika zelená asi jako uhelný důl v Mostě. Hůř na tom je už jen jedna malá evropská země. Pojďme si to rozebrat — a u toho si vysvětlit, proč vůbec záleží na tom, jestli obchodní systém na kabelu jede o pár měsíců později, a co to má společného s tím, jak dnes vydělávají (nebo prodělávají) lidé, kteří obchodují elektřinu sami, klidně i s pomocí AI.

Proč kabel do Norska nabral zpoždění

North Sea Link je zajímavý projekt hlavně proto, že spojuje dvě naprosto odlišné energetické soustavy. Norsko má přebytek vodní energie a obrovskou baterii v podobě přehrad — může elektřinu během sekund přidat nebo ubrat podle potřeby. Británie má naopak vítr, hodně větru, ale ten fouká, kdy chce on, ne kdy potřebuje síť. Propojení mezi nimi tak funguje jako obří virtuální baterie: když ve Skotsku fouká a ceny padají k nule, elektřina teče do Norska a tam se "uskladní" tak, že se přestane pouštět voda přes turbíny. Když vítr utichne, tok se otočí.

Problém je, že fyzické kabely jsou jen půlka práce. Druhá půlka je software, který rozhoduje, kolik kapacity se v daný okamžik uvolní pro trh, jak se sladí britské a norské aukce, a jak se vypořádají odchylky mezi predikcí a realitou. Přesně tenhle "trading solution" — algoritmus alokace kapacity a napojení na propojené trhy typu single day-ahead coupling — TSOs (transmission system operators, tedy provozovatelé přenosových soustav) odložili. Oficiální důvod zní kolem dokola stejně jako u každého podobného projektu: testování v produkčním prostředí odhalilo víc chyb, než se čekalo, a certifikace podle evropských síťových kodexů (CACM guideline) trvá déle.

Pět měsíců zpoždění zní jako detail. V praxi to znamená, že mezi Británií a Norskem dál teče míň elektřiny, než by mohlo, protože se využívá starší, manuální alokační mechanismus s nižší efektivitou. Odhad ztracené hodnoty se podle analytiků pohybuje v řádu desítek milionů liber v ušlé tržní efektivitě — peníze, které mohly ušetřit spotřebitelé na obou stranách kabelu.

Česko na chvostu Evropy v zelené energetice

Zatímco Britové a Norové řeší softwarové zpoždění na miliardovém kabelu, čerstvý žebříček podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě elektřiny ukázal něco, co v Praze nikdo nerad slyší: Česko je skoro poslední v Evropské unii. Hůř je na tom jen Malta, malý ostrovní stát bez vlastní přenosové soustavy propojené s kontinentem, který navíc dovoz OZE prakticky nemá kam poptávat.

Čeští solárníci mezitím instalovali přes 200 000 malých FVE na střechách, výkon v součtu přesahuje 3 GWp, ale v mixu to pořád je kapka. Uhlí a jádro drží dohromady přes 70 % výroby. Rozdíl proti Dánsku (kde vítr a slunce běžně pokryjí přes 80 % spotřeby v konkrétních hodinách) nebo Rakousku (masivní vodní elektrárny) je propastný.

Důsledek je konkrétní a bolí v peněžence: český trh nemá dost flexibility, aby zvládal výkyvy ceny stejně dobře jako trhy s bohatším mixem OZE. Když v Německu foukne vítr, cena spadne i pod nulu a německá flexibilita (baterie, přečerpávačky, průmyslové odběry) to vstřebá. V Česku podobné výkyvy zatím řeší hlavně dovoz a export přes propojení s Německem a Rakouskem — tedy znovu ten samý princip jako u kabelu UK-Norsko, jen bez podmořského kabelu a zatím bez srovnatelné automatizace. Přesně v tomhle prostoru — sdílení flexibility, agregace domácností a firem, chytré řízení baterií — operuje mimo jiné smartenergyshare.com, který nabízí [sdílení elektřiny](https://smartenergyshare.com/sdileni-elektriny) mezi odběrnými místy a služby pro [výrobce FVE](https://smartenergyshare.com/pro-vyrobce).

Jak vlastně funguje intradenní trh s elektřinou

Tady se dostáváme k jádru věci. V Česku existují v zásadě dva trhy, na kterých se elektřina obchoduje krátkodobě: denní trh (day-ahead) a vnitrodenní trh (intraday). Provozuje je OTE, tedy Operátor trhu s elektřinou, ve spolupráci s celoevropskou platformou.

Na denním trhu se ceny stanovují jednou denně, v takzvané aukci, kdy se ve 12:00 uzavírá kniha nabídek a poptávek pro všech 24 hodin následujícího dne. Výsledek je jedna cena za každou hodinu, zveřejněná přes EPEX Spot (evropská burza, na které se toto obchodování technicky odehrává, propojená s OTE přes takzvaný market coupling).

Vnitrodenní trh je jiné zvíře. Obchoduje se na něm kontinuálně, od okamžiku, kdy jsou známy výsledky denního trhu, až do pár minut před reálnou dodávkou (u XBID platformy, na kterou je OTE napojeno, to je typicky 5 minut předem). Cena se tu nemění jednou za den, ale prakticky nepřetržitě — obchodník vidí order book podobný burze akcií, kde kdokoliv může zadat nabídku "prodám 1 MW na hodinu 18-19 za 2 500 Kč/MWh" a kdokoliv jiný ji může přijmout.

Právě intradenní trh je hřiště pro krátkodobé arbitráže. Typický scénář: ráno se podle predikce počasí zdálo, že bude foukat, takže se denní cena na odpoledne usadila nízko. Odpoledne se ale předpověď nenaplní, vítr utichne, a najednou chybí výkon. Cena na intradenním trhu vystřelí nahoru, klidně z 1 500 Kč/MWh na 4 000 Kč/MWh během hodiny. Kdo má flexibilní zdroj — baterii, plynovou turbínu, nebo prostě možnost na chvíli vypnout výrobu — může na tomhle rozdílu vydělat. Přesně o tomhle je stránka obchodování flexibility a související služby výkonové rovnováhy, které SmartEnergyShare nabízí firmám s vlastními zdroji.

Záporné ceny a bateriová arbitráž v číslech

Záporné ceny nejsou žádná teoretická kuriozita. V roce 2025 zaznamenal český denní trh přes 250 hodin se zápornou cenou, nejhlubší propady kolem minus 500 Kč/MWh. Typicky se to děje o víkendech nebo svátcích kolem poledne, kdy svítí slunce, fouká vítr, průmysl nejede naplno a jaderné bloky se nedají rychle odregulovat. Výrobce v takové chvíli za dodávku elektřiny do sítě platí, místo aby dostával zaplaceno.

Pro baterii je to přesně opačná situace než pro solární park bez akumulace. Baterie v tu chvíli nabíjí — třeba i za peníze, protože záporná cena znamená, že jí síť ještě připlatí za odebranou energii — a pak vyčká na hodinu, kdy cena vyskočí nahoru, třeba večer kolem 19:00, kdy chybí slunce a lidé vaří večeři. Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou je hrubý zisk arbitráže.

Konkrétní čísla z českého trhu: bateriové úložiště o kapacitě 1 MWh, správně řízené na denním i vnitrodenním trhu, dokáže při současné volatilitě cen vydělat zhruba 800 000 až 1 500 000 Kč ročně na jeden cyklus denně, u agresivnějšího multi-cyklového řízení i víc. Investice do takové baterie (kontejnerové řešení, LFP články) se dnes pohybuje kolem 8-12 milionů Kč, takže návratnost čistě z arbitráže vychází na 6-10 let — bez dotace, bez kombinace s jinými výnosy jako je poskytování podpůrných služeb ČEPS. S kombinací víc příjmových toků (arbitráž + SVR služby + agregace) se návratnost dá stlačit pod 5 let. Přehled cen a aktuální vývoj sleduje spotová cena elektřiny na denním trhu.

AI nástroje, které dnes reálně obchodují elektřinu

Tohle už není sci-fi. Existuje celá vrstva softwaru, který se specializuje na automatizované obchodování s krátkodobou elektřinou — v angličtině se tomu říká algorithmic power trading nebo battery optimization software. Mezi hráči, o kterých se mluví v evropském kontextu, patří třeba Fluence IQ, Habitat Energy, nebo německý Enspired — všichni dělají v zásadě totéž: napojí se na baterii nebo flexibilní zdroj, sbírají data o počasí, poptávce, cenách na denním i vnitrodenním trhu, a strojové učení pak predikuje, kdy nabíjet a kdy vybíjet, aby se maximalizoval zisk z arbitráže při zachování životnosti článků.

Klíčový rozdíl proti ručnímu obchodování je rychlost rozhodování a schopnost pracovat s desítkami scénářů najednou. Člověk u obrazovky nestihne sledovat XBID order book pro 24 hodin dopředu a zároveň přepočítávat degradaci baterie. Algoritmus ano, a dělá to v milisekundách, s aktualizací každých pár minut podle nových dat.

V českém prostředí se podobné nástroje zatím rozjíždí pomaleji — hlavně kvůli menšímu počtu bateriových projektů a nižší likviditě intradenního trhu ve srovnání s Německem. To se ale mění. OTE hlásí rostoucí objemy obchodů na vnitrodenním trhu rok od roku o desítky procent, a s tím roste i prostor pro AI-řízenou arbitráž. Firmy, které chtějí do tohohle segmentu vstoupit bez vlastního vývoje softwaru, dnes typicky řeší flexibilitu přes agregátory — v tuzemsku třeba přes energetické poradenství nebo připojením k platformě přes registraci.

Srovnání s klasickým obchodováním akcií

Kdo obchodoval akcie nebo kryptoměny, najde v power tradingu známé prvky — order book, spread, volatilitu, momentum. Rozdíly jsou ale zásadní a rozhodují o tom, jestli se do toho vyplatí pouštět bez institucionálního zázemí.

První rozdíl je fyzická vazba. Akcii můžete koupit a prostě ji držet, dokud nenajdete kupce. Elektřinu musíte dodat přesně v tu hodinu, na kterou jste ji prodali — jinak platíte penále za odchylku (v Česku to řeší tzv. systémová odchylka a regulační elektřina, kterou zúčtovává ČEPS). Nemáte možnost počkat týden na lepší cenu.

Druhý rozdíl je předvídatelnost fundamentů. Cena akcie reaguje na zisky firmy, sentiment, makro zprávy — věci, které se dají analyzovat, ale ne přesně predikovat. Cena elektřiny na krátkých trzích reaguje především na počasí a poptávku, tedy na veličiny, které se dají s rozumnou přesností předpovídat na hodiny dopředu. To dělá power trading vhodnější pro algoritmické, na datech založené strategie než pro intuitivní "cit pro trh".

Třetí rozdíl je bariéra vstupu. Abyste mohli obchodovat na OTE, potřebujete buď licenci obchodníka s elektřinou od ERÚ, nebo smlouvu s agregátorem, který obchoduje vaším jménem. Nejde jen otevřít brokerskou appku jako u akcií. To je i důvod, proč většina domácností a menších firem jde cestou spolupráce s agregátorem místo přímého přístupu na trh — najdou to na stránkách pro odběratele, pro firmy nebo pro domácnosti.

Co s tím dál

Zpoždění na kabelu UK-Norsko je malý symptom velkého trendu: evropská energetika se čím dál víc spoléhá na software, ne na beton a měď. Kabely, elektrárny a baterie jsou hotové nebo se stavějí. Tím, co reálně chybí, je algoritmický glue kód, který z fyzické infrastruktury vytáhne poslední procenta efektivity — ať už jde o alokaci kapacity mezi Británií a Norskem, nebo o řízení baterie v Kolíně.

Česko má nízký podíl OZE, ale paradoxně přesně proto je tu velký prostor pro flexibilitu a arbitráž — nevyrovnaný, uhlím a jádrem dominovaný mix generuje větší cenové výkyvy, než by musel. Kdo dnes rozumí intradennímu trhu, umí nasadit AI predikci a má přístup k flexibilnímu zdroji, sedí na příležitosti, která za pár let, až přibude bateriových parků a solárních farem, zase trochu zmenší svůj spread. Okno se nezavře hned, ale nebude otevřené věčně.

Víc k tématu sdílení a agregace flexibility najdete i na ShareElectric.cz a SmartEnergyShare.info, kde se probírá smart grid a nasazení AI v energetice z jiného úhlu.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: ElectricShare.cz Největší větrný park USA zahajuje provoz: Energie pro mil... Vice o hourly energy