Uhlí je zpět a elektřina trhá rekordy: Proč v září zkolabovaly levné kilowatthodiny a kdo to zaplatí?

Zářijový účet za elektřinu přinesl pro řadu odběratelů studenou sprchu. Zatímco ještě v červenci a srpnu se spotový trh pravidelně propadal do záporných hodnot a provozovatelé solárních parků si zoufali nad nulovými výkupními cenami, devátý měsíc roku obrátil kormidlo o sto osmdesát stupňů. Denní průměry na pražské energetické burze a platformě krátkodobých trhů atakovaly hodnoty, které jsme neviděli od energetické krize v závěru roku 2022.

Kdo sázel na to, že levné obnovitelné zdroje definitivně poslaly staré uhelné kotle do šrotu, musel v uplynulých týdnech nevěřícně zírat na kouřící komíny v Počeradech a Chvaleticích. Hnědé uhlí, které mnozí analytici odepisovali jako ekonomickou mrtvolu zatíženou neúnosnými povolenkami, zažilo nefalšovanou renesanci. Běželo na plný výkon, stabilizovalo síť a inkasovalo marže, o kterých se provozovatelům na začátku léta ani nesnilo. Tento obrat není náhodným výkyvem počasí, nýbrž nekompromisní ukázkou toho, v jak křehkém stavu se středoevropská energetika ve skutečnosti nachází.

Září zúčtovalo s iluzemi: Proč burza na OTE vyletěla do stratosféry

Když se podíváme na data, která eviduje Operátor trhu s elektřinou, čísla mluví neúprosně. Průměrná cena silové elektřiny na denním trhu překročila v září hranici 115 eur za megawatthodinu, což v přepočtu znamená bezmála tři tisíce korun za pouhou silovou složku bez distribuce a daní. V podvečerních špičkách mezi osmnáctou a jednadvacátou hodinou, kdy lidé po návratu z práce zapínají spotřebiče a slunce už nesvítí, se hodinové ceny pravidelně škrábaly přes 200 až 280 eur za megawatthodinu.

Pro srovnání: v květnu a červnu se průměrné denní ceny pohybovaly kolem 65 až 75 eur za MWh. Skok o více než šedesát procent během několika týdnů zaskočil zejména menší a střední podniky, které přešly na produkty navázané přímo na spotový trh v naději, že letní láce vydrží až do zimy. Kdo podrobněji sleduje spotové ceny na denním trhu, musel vidět, že situace začala houstnout už v prvním zářijovém týdnu.

Mechanismus cenotvorby na velkoobchodním trhu je neúprosný a řídí se takzvaným pravidlem marginální ceny (merit order). Na burze se uspokojují nabídky od nejlevnějších zdrojů s nulovými variabilními náklady, tedy jádra, větru a fotovoltaiky, až po ty nejdražší. Výslednou cenu pro všechny účastníky na danou hodinu však určuje poslední elektrárna, jejíž výkon byl potřeba k pokrytí celkové poptávky. Jakmile zeslábl vítr a zkrátily se dny, levné obnovitelné zdroje z nabídkové křivky jednoduše vypadly.

Trh musel sáhnout hluboko do rezerv. Aby se síť nezhroutila, musely nastoupit paroplynové a hnědouhelné elektrárny. Plyn na nizozemském uzlu TTF mezitím vystoupal k hranici 40 eur za megawatthodinu a emisní povolenka EU ETS oscilovala kolem 68 až 72 eur za tunu vypuštěného oxidu uhličitého. V tu chvíli bylo vymalováno: marginální zdroj vyžadoval pro pokrytí paliva a emisí cenu vysoko nad sto eury, a tuto částku pak museli zaplatit všichni, kdo v danou chvíli elektřinu ze sítě odebírali.

Uhelná renesance z nouze: Počerady a Chvaletice zachraňovaly síť i export

Pohled na výrobu elektřiny v České republice během kritických zářijových dnů připomínal návrat do hlubokých devadesátých let. Hnědouhelné elektrárny skupiny Sev.en Česká energie i polostátního ČEZu jely takřka na hranici technických možností. Elektrárna Počerady se svými pěti bloky o instalovaném výkonu 1000 MW dodávala do přenosové soustavy stabilní gigawatt výkonu ve dne v noci. Pozadu nezůstaly ani Chvaletice, Tušimice nebo Ledvice.

Zatímco během červencových víkendů klesal podíl uhlí na tuzemské výrobě pod třicet procent a uhelné bloky se musely kvůli nízkým cenám a drahým povolenkám nákladně tlumit, v září tvořily uhelné zdroje v některých hodinách více než 45 procent celkového energetického mixu České republiky. Uhlí na čas dokonce předstihlo obě jaderné elektrárny v Temelíně a Dukovanech, kde navíc v průběhu měsíce probíhaly plánované odstávky bloků kvůli výměně paliva.

Ekonomika uhelných provozovatelů se ze dne na den otočila z hluboké ztráty do mimořádného zisku. Klíčovým ukazatelem je takzvaný clean dark spread, tedy rozdíl mezi prodejní cenou elektřiny a náklady na palivo včetně nákupu emisních povolenek. V letních měsících byl tento ukazatel pro tuzemské elektrárny často záporný, což znamenalo, že každá vyrobená megawatthodina generovala provozní ztrátu.

V září však vysoké burzovní ceny elektřiny bez problémů absorbovaly jak drahou povolenku, tak náklady na těžbu hnědého uhlí. Clean dark spread vyskočil na hodnoty mezi 25 až 35 eury na megawatthodinu. Uhelné elektrárny tak nevyráběly jen pro domácí spotřebu, ale ve velkém vyvážely. Česká republika se stala klíčovým exportérem elektřiny pro sousední státy, především pro Rakousko, Maďarsko a jižní část Německa, které zoufale sháněly každou volnou megawatthodinu stabilního výkonu.

Německý paradox a bezvětří: Proč sousedův zelený sen platíme my

Kořen zářijové cenové exploze neleží v Praze ani v severočeské pánvi, ale za našimi západními hranicemi. Německá energetická transformace, známá jako Energiewende, postavila svůj model na masivní instalaci větrných turbín a solárních panelů, přičemž definitivně odstavila jaderné reaktory a systematicky tlumí uhelnou kapacitu. Německo dnes disponuje instalovaným výkonem ve větru přesahujícím 70 gigawattů. Co se však stane, když vítr nefouká?

Nastane jev, kterému energetici říkají Dunkelflaute, v tomto případě jeho mírnější, pozdně letní varianta. Po většinu září panovala nad střední a západní Evropou rozsáhlá tlaková výše doprovázená téměř úplným bezvětřím. Obrovská flotila německých větrníků na moři i na pevnině vyráběla pouhý zlomek svého potenciálu – v některých dnech spadla jejich celková produkce pod 4 gigawatty, což představuje stěží šest procent instalované kapacity.

Protože Německo po odstavení jádra ztratilo robustní základní zatížení a jeho uhelná flotila se tenčí, vznikla na tamním trhu obrovská díra. Berlín musel zapnout všechny dostupné plynové elektrárny a začal masivně nasávat elektřinu z okolních zemí. Přeshraniční profily mezi německými provozovateli TenneT či 50Hertz a českou přenosovou soustavou, kterou spravuje státní podnik ČEPS, praskaly ve švech. Proud tekl z východu na západ.

Německá poptávka vyprázdnila trh v celém středoevropském regionu. Propojený trh funguje jako spojené nádoby: jakmile v Německu vystřelí cena nahoru, stáhne s sebou i český, rakouský a polský trh. Domácí spotřebitelé i firmy tak na svých účtech přímo doplácejí na to, že náš největší soused odstavil stabilní bezemisní zdroje a spoléhá na počasí, aniž by měl vybudovaná odpovídající záložní úložiště. Více podrobností o dynamice přeshraničních toků a moderním řízení sítí rozebírá také electricshare.cz.

Kdo na tom prodělal a kdo vydělal: Od velkých fabrik po domácnosti

Zářijový cenový šok rozdělil účastníky trhu na dva nesmiřitelné tábory. Poraženými číslo jedna se staly energeticky náročné podniky, které v posledních dvou letech přešly z fixovaných tarifů na spotové indexace. Sklárny, slévárny, chemické provozy a výrobci stavebních hmot, kteří doufali, že ušetří na nákupu elektřiny v reálném čase, museli v září počítat milionové vícenáklady. Pro mnoho z nich znamenaly odpolední špičky přímou ztrátu na každé vyrobené tuně zboží a někteří raději dočasně omezovali směny.

Problém dopadl i na běžné domácnosti. Ne nutně okamžitě na ty, které mají fixovaný tříletý kontrakt u velkých dodavatelů, ale na spotřebitele s dynamickými tarify. Pokud domácnost používá tepelné čerpadlo na ohřev vody nebo nabíjí elektromobil bez pokročilého řízení, zářijové podvečery jí provětraly peněženku. Kdo nabíjel auto ze sítě mezi 18:00 a 20:00, platil za kilowatthodinu i s distribucí přes osm korun.

Dlouhodobý dopad však pocítí úplně všichni. Tradiční dodavatelé energií nakupují elektřinu na budoucí období průběžně. Zářijový růst cen na spotu se okamžitě promítl do forwardových kontraktů na roky 2027 a 2028. Dodavatelé, kteří doufali, že před nadcházející topnou sezónou zlevní své ceníky, museli zařadit zpátečku. Zlevňování se zastavilo a marže obchodníků se začínají opět napínat. Jak v nedávných zprávách upozornil Energetický regulační úřad, stabilizace koncových cen pro maloodběratele zůstává vysoce zranitelná vůči vnějším vlivům.

Na opačné straně barikády stojí ti, kteří dokázali tržní anomálii využít. Vedle velkých uhelných a plynových elektráren to byli provozovatelé velkých bateriových úložišť a flexibilní spotřebitelé. Kdo měl v září možnost odpojit své provozy ze sítě v hodinách špičky a naopak nakoupit elektřinu v noci nebo kolem poledne, ten generoval čistý zisk. Pro výrobní podniky už dnes není řízení spotřeby volnočasovou aktivitou pro manažery udržitelnosti, ale otázkou přežití. Komplexní řešení a energetické audity pro komerční sféru nabízí specializovaný program pro firmy.

Baterie, flexibilita a sdílení: Jediná cesta ven z uhelné pasti

Uhelné elektrárny sice v září zachránily systém před blackoutem a vykryly deficit, ale každý střízlivý analytik ví, že jde o řešení na vypůjčený čas. Staré hnědouhelné bloky stárnou, jejich technická spolehlivost klesá a tlak na jejich odstavení v příštích letech dramaticky zesílí. Až klesne cena elektřiny a cena povolenky znovu stoupne, tyto zdroje se opět propadnou do červených čísel a jejich majitelé je nebudou provozovat z čisté filantropie.

Skutečná alternativa nespočívá v zakonzervování uhelných kotlů na věčné časy, ale v decentralizaci a digitalizaci spotřeby. Energetika nutně potřebuje technologie, které dokážou vyrovnávat výkyvy bez nutnosti pálit tisíce tun uhlí denně. Prvním pilířem jsou velkokapacitní bateriová úložiště (BESS) schopná reagovat v řádu milisekund. Pokud baterie nasaje levnou solární elektřinu v poledne a vstříkne ji do sítě během podvečerní špičky, srazí marginální cenu a vytlačí nejdražší uhelný či plynový blok z trhu.

Druhým klíčovým prvkem je agregace a obchodování flexibility. Místo toho, abychom při nedostatku elektřiny roztápěli další kotel, je mnohem levnější na půl hodiny vzdáleně utlumit průmyslové chlazení, čerpadla nebo kompresory v desítkách zapojených podniků. Tuto službu vyžaduje přenosová soustava a štědře za ni platí v rámci podpůrných služeb.

Třetím nezbytným krokem je zapojení malých výrobců a spotřebitelů prostřednictvím komunitní energetiky. Nová legislativa a spuštění Elektroenergetického datového centra (EDC) konečně umožňují, aby se přebytky z lokálních fotovoltaik nesmyslně nemařily v síti za nulové ceny, ale aby k nim měli přístup sousedé nebo firemní pobočky v reálném čase.

Moderní platforma Smart Energy Share ukazuje, jak lze tento proces zautomatizovat: propojuje výrobce se spotřebiteli, optimalizuje toky energie a zajišťuje, že úspora zůstává v komunitě, nikoliv u zprostředkovatelů na burze. Praktické postupy, jak optimalizovat vlastní solární elektrárnu a zapojit se do komunitních projektů, přehledně popisuje také sesterský portál [ShareElectric.cz](https://shareelectric.cz). Možnosti, jak dnes legálně a efektivně využít [sdílení elektřiny](https://smartenergyshare.com/sdileni-elektriny?utm_source=bess-global&utm_medium=referral&utm_campaign=satellite-marketing), otevírají prostor pro tisíce domácností i samospráv, které nechtějí být pouhými pasivními plátci cizích chyb.

Závěr: Trh s energiemi přestal odpouštět pasivitu

Zářijový cenový výbuch byl varovným výstřelem pro celou českou ekonomiku. Skončila éra, kdy bylo možné energetiku ignorovat a spoléhat na to, že dodavatel pošle jednou za rok rutinní vyúčtování s mírným přeplatkem. Energetický trh se stal divokým, volatilním prostředím, kde o zisku nebo ztrátě rozhodují hodiny a minuty.

Uhlí v září ukázalo svou nepostradatelnost pro okamžitou stabilitu sítě, ale zároveň vystavilo účet za zpackanou strategii přechodu. Pokud se nepostaví nová bateriová úložiště, nerozvine flexibilita a nerozběhne efektivní komunitní sdílení na všech úrovních, budeme se s podobnými cenovými šoky setkávat stále častěji. A pokaždé to bude stát víc peněz.

Pasivní spotřebitel je dnes ideální kořistí trhu. Kdo nechce být rukojmím rozmarů počasí v Severním moři a kalkulací majitelů uhelných dolů, musí vzít řízení své spotřeby do vlastních rukou. Technologie k tomu existují, legislativní rámec je připraven a čas na váhání vypršel právě v září.

Zdroje

- Operátor trhu s elektřinou (OTE) – Denní a vnitrodenní trh - Energetický regulační úřad (ERÚ) – Zprávy o provozu elektrizační soustavy - ČEPS – Údaje o přenosové soustavě a přeshraničních tocích - oEnergetice.cz – Odborný portál o energetice a trzích

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: RPSavings.cz Platíte za elektřinu podle ceníku z roku 2019? Pak vám ně... Vice o learn about