Vlna veder síť neohrozí, hlásí energetici. Klimatizace ji zatíží jen o pár procent

Nadpis pro publikaci: Klimatizace jede naplno. Českou síť ale nesloží, větší peníze leží jinde

Třicet pět stupňů ve stínu, kanceláře hučí jako serverovna a v domácnostech se poprvé v roce loví ovladač od klimatizace. Člověk by čekal, že elektrizační soustava začne lapal po dechu. Jenže česká síť má na letní vedra poměrně klidný tep. Klimatizace spotřebu zvednou. Ano. Ale obvykle jen o jednotky procent. Žádný energetický armagedon se kvůli nim nekoná.

Léto není česká zima. A to je pro síť dobrá zpráva

Česká elektroenergetika má pořád jeden starý zvyk: nejvyšší zatížení přichází v zimě. Krátké dny, topení, osvětlení, průmysl v plném běhu. To je pro soustavu větší zkouška než pár tropických odpolední v červenci. Letní špička kvůli klimatizacím roste, ale zatím se z ní nestal problém amerického typu, kde se v horku dostávají sítě v některých regionech na hranu.

Důvod je prostý. Klimatizace v Česku pořád nejsou všude. V kancelářích, obchodech a novostavbách ano. V panelácích a starších rodinných domech zdaleka ne. Navíc klimatizace běží hlavně odpoledne, kdy dnes často vyrábí fotovoltaika. To je příjemná shoda okolností. Slunce praží, lidé chladí a solární elektrárny posílají do sítě výkon právě ve chvíli, kdy je potřeba.

Energetici proto mluví o nárůstu spotřeby v řádu několika procent. Pro přenosovou soustavu je to viditelné, ale ne dramatické. Horší bývá kombinace slabého větru, výpadků zdrojů, nízkých přeshraničních možností a napjaté bilance v okolních státech. Samotná klimatizace není viník. Spíš jen hlasitý spotřebič, který se snadno hodí do titulku.

Klimatizace nejsou problém. Problém je špička

Síť nezajímá jen to, kolik elektřiny spotřebujeme za den. Zajímá ji hlavně kdy. Klimatizace umí udělat ostrý odběrový kopec mezi třetí a šestou odpoledne. V domácnosti to vypadá nevinně: jedna nástěnná jednotka má příkon třeba 700 až 1 500 wattů podle výkonu, teploty a režimu. V kancelářské budově už jde o desítky kilowattů. V nákupním centru o stovky.

Když se takové odběry sejdou ve stejný čas, vzniká špička. A špička stojí peníze. Nejen ve výrobě, ale i v distribuci, rezervách a řízení soustavy. Proto se v energetice tolik mluví o flexibilitě. Neznamená to, že lidé mají sedět v kanceláři při třiceti stupních a tvářit se statečně. Znamená to řídit spotřebu chytřeji.

Typický příklad? Budova se předchladí o hodinu dříve, když je levnější elektřina nebo vyšší výroba z fotovoltaiky. Klimatizace pak v drahé špičce ubere výkon, aniž by si toho lidé výrazně všimli. Baterie v areálu vyhladí odběr. Tepelné čerpadlo ohřeje vodu mimo nejdražší interval. Tady už nejde o ekologické gesto. Tady se počítají koruny.

Právě proto dává smysl sledovat služby jako SmartEnergyShare.com, konkrétně řešení pro [obchodování flexibility](https://smartenergyshare.com/obchodovani-flexibility) nebo [služby výkonové rovnováhy](https://smartenergyshare.com/sluzby-vykonnostni-rovnovahy). Letní vedra nejsou katastrofa. Jsou obchodní signál.

Fotovoltaika v létě pomáhá. Jenže ne vždy tam, kde má

Na papíře to vypadá krásně. Tropický den, vysoká výroba z fotovoltaiky, klimatizace běží, spotřeba se potká s výrobou. Jenže síť není Excel. Solární výkon vzniká často na střechách rodinných domů, v průmyslových areálech nebo na polích. Spotřeba klimatizací sedí v administrativních centrech, obchodech, městských budovách a bytech. Lokálně se to nemusí potkat vůbec.

Distribuční síť tak někde řeší přetoky z fotovoltaiky a jinde rostoucí odběr chlazení. Přenosová soustava to vidí jako celkovou bilanci, ale distribuční technici řeší napětí, transformátory a konkrétní ulice. Romantika decentralizované energetiky končí ve chvíli, kdy trafostanice dostane ve dvě odpoledne nálož z FVE a o tři hodiny později se okolní odběr otočí kvůli klimatizacím.

Proto se stále víc mluví o sdílení elektřiny, agregaci a lokálním řízení. Kdo má přebytek ze střechy, nemusí ho slepě posílat do sítě za každou cenu. Může ho využít v rámci odběrných míst, komunit nebo smluvních skupin. Praktický rozcestník najdete na stránce sdílení elektřiny. Pro domácnosti dává smysl i přehled pro domácnosti, pro firmy zase pro firmy.

Více k širším souvislostem komunitní energetiky píše také SdíleníEnergie.info. A kdo sleduje virtuální elektrárny, optimalizéry a agregaci, může mrknout na SmartEnergyShare.cz.

Spotové ceny ukážou, kdy chladit a kdy ubrat

Klimatizace nemusí být tupý spotřebič. V kombinaci s cenovým signálem se z ní stává flexibilní odběr. Pokud má firma smlouvu navázanou na spotový trh, případně vnitřní energetický management, může reagovat na hodinové ceny. V poledne při silné výrobě ze slunce může být elektřina levná. Večer, když slunce zmizí a spotřeba zůstává, může cena vyskočit.

To není teorie pro energetické nadšence s tabulkou v ruce. Je to normální provozní nástroj. Stačí umět posunout část spotřeby. Chlazení, nabíjení baterie, ohřev vody, provoz kompresorů, některé technologické procesy. Ne všechno jde řídit. Ale část ano. A právě ta část rozhoduje o účtu.

Denní trh organizuje OTE a data o trhu jsou veřejná. Pro běžného odběratele je ale pohodlnější sledovat zpracované přehledy, například stránku spotové ceny elektřiny. Z ní je dobře vidět, že elektřina nemá jednu cenu. Má rytmus. A kdo ten rytmus ignoruje, často platí zbytečně víc.

V horkých dnech může být největší rozdíl mezi budovou, která jen chladí „podle pocitu“, a budovou, která používá řízení podle ceny, výkonu a komfortu. První budova přidává špičku. Druhá ji umí oholit. V praxi to znamená menší rezervovaný příkon, nižší riziko penalizací a lepší vyjednávací pozici při nákupu elektřiny.

SVR: když pár megawattů flexibility vydělá víc než panely na střeše

Služby výkonové rovnováhy, zkráceně SVR, zní jako něco, co se řeší v dispečinku za dveřmi s nápisem „nevstupovat“. Jenže trh se mění. Do regulace se postupně dostávají baterie, agregované odběry, kogenerační jednotky, průmyslové technologie a další zdroje flexibility. Nejde jen o velké elektrárny. Jde o schopnost rychle změnit výkon a splnit technické podmínky.

Letní vedra jsou dobrá ukázka. Soustava nepotřebuje zakázat klimatizace. Potřebuje mít k dispozici výkon, který lze v krátkém čase snížit, zvýšit nebo nahradit z baterie. Agregátor může spojit desítky menších zařízení do jednoho obchodovatelného bloku. Jednotlivá firma by se na trh nedostala. V balíku už dává smysl.

Bateriové úložiště v areálu pak nemusí sloužit jen jako záloha. Může nakupovat levnou elektřinu, krýt špičky, pomáhat s přetoky z fotovoltaiky a v určitých režimech poskytovat podpůrné služby. Samozřejmě ne každá baterie se vyplatí. Záleží na profilu spotřeby, ceně připojení, regulaci, degradaci článků a obchodním modelu. Baterie koupená „protože ji má sousední hala“ bývá drahá dekorace.

Rozumný postup je nejdřív měřit. Pak modelovat. A teprve potom investovat. K tomu se hodí IoT monitoring a následné energetické poradenství. Bez dat se flexibilita dělá asi stejně přesně jako předpověď počasí podle bolesti kolena.

Ptáci, lidé a transformátory: vedro testuje víc než jen zásuvky

Vedra nejsou problém jen pro energetiku. Trpí lidé, zvířata i městská zeleň. U ptáků se během vln horka řeší hlavně voda, stín a čistá krmítka či napáječky. Zní to jako odbočka z technologického blogu, ale není. Města se přehřívají jako celek. Čím víc asfaltu, tmavých střech a špatně větraných budov, tím větší tlak na klimatizace. Čím víc zeleně, vody a stínění, tím menší potřeba elektřiny na chlazení.

Energetika proto nesmí řešit jen megawatty. Musí řešit prostředí, ve kterém ty megawatty vznikají. Pasivní opatření v budovách často ušetří víc než další chytrá krabička v rozvaděči. Venkovní žaluzie, zelené střechy, kvalitní izolace, noční větrání, řízené chlazení serveroven, rekuperace. To všechno snižuje špičku ještě předtím, než nastoupí flexibilita.

U průmyslu je logika podobná. Nejlevnější megawatt je ten, který nemusí vzniknout. Druhý nejlevnější je ten, který umíme posunout. A teprve pak přichází nové zdroje, baterie a obchodování. Kdo přeskočí první dva kroky, často kupuje technologii tam, kde by stačila provozní disciplína a lepší nastavení.

Co z toho plyne pro firmy, obce a domácnosti

Domácnost s jednou klimatizací českou síť neshodí. Firma s několika budovami už ale může na svém profilu spotřeby vydělat nebo prodělat slušné peníze. Obec s fotovoltaikou na škole, baterií u čistírny a spotřebou v úřadu může řídit energetiku úplně jinak než před pěti lety. Ne jako pasivní odběratel. Spíš jako malý energetický organismus.

První krok je zjistit, kdy elektřinu opravdu berete. Ne měsíční faktura. Hodinová nebo čtvrthodinová data. Druhý krok je najít spotřebiče, které lze řídit bez dopadu na provoz. Třetí krok je propojit spotřebu s výrobou, cenou a případně agregátorem. Teprve čtvrtý krok je investice do baterie, větší FVE nebo obchodování flexibility.

Obce mohou začít u veřejných budov, škol, sportovišť a čistíren odpadních vod. Firmy u klimatizace, kompresorů, chlazení, nabíjení elektromobilů a baterií. Domácnosti u sdílení, spotových tarifů a jednoduchého řízení bojleru či klimatizace. Není to sci-fi. Je to nudná energetická práce. A právě nudná práce obvykle šetří nejvíc peněz.

Kontroverzní předpověď? Do pár let nebude hlavní otázka, kdo má největší fotovoltaiku. Hlavní otázka bude, kdo umí nejlépe řídit odběr v hodinách, kdy je síť drahá, napjatá nebo naopak plná levné elektřiny. Vedra českou síť nesloží. Ale odhalí, kdo pořád řídí energetiku podle kalendáře z roku 2010.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: Sdílení elektřiny z FVE SdileniEnergie.info Největší česká baterie odstartovala nabíjením při záporné...